mode on
Zpět na podcast
epizoda 2
2026-04-14

"Stačí mít vypatláno a kliku" I Rozhodnutí bez jistoty

MAREK HOLEČEK

Stačí mít vypatláno… nebo vědět, co děláš? A kde je ta hranice?

Marek Holeček, jeden z nejvýraznějších českých horolezců, popisuje moment, kdy přijel poprvé do Himalájí s jasnou představou — a odjížděl s „velkým himálajským nic“. Zpětně ví, že to nebyla vlastně prohra. Jen nutná část jeho cesty.

S Márou mluvíme o světě, kde neexistuje ideální rozhodnutí. Jen situace, ze kterých si musíš vybrat, kdy „i z blbejch variant se dá vybírat“.

O tom, že rozhodnutí nepřichází z jistoty. Přichází ve chvíli, kdy už nemáš ideální podmínky.

O tlaku, který tě někdy vyburcuje a jindy tě úplně vypne. A proč právě zkušenost rozhoduje o tom, jestli tě posune, nebo zastaví.

O tom, proč většina věcí v horách není o „jít dál“, ale o tom nezpanikařit a nespálit energii příliš brzo. Protože rozhodující moment často nepřijde na začátku, ale až později, když už nemáš z čeho brát.

O tom, jak se z lezení stane práce. Ne když něco vylezeš, ale teprve tehdy, když to dokážeš předat dál.

Ale také o tom, že někdy je výkon to, že to včas vzdáš. A vrátíš se.

V této epizodě jde o:

  • první střet s realitou, kdy zkušenost chybí víc než schopnosti
  • rozdíl mezi tím „vědět“ a tím umět se rozhodnout pod tlakem
  • situace, kdy neexistuje správná volba — jen ta, kterou uneseš
  • jak tlak bere energii a proč rozhoduje to, co už máš odžité
  • moment, kdy se otočit zpátky není slabost, ale kontrola


TIMELINE

– Strach, který tě nezastaví

– Velké himálajské nic

– Risk vs. hazard

– Nevyhráváš nahoře, ale dole

– Intuice

– Když nemáš kontrolu

– Kdy víš, že musíš dolů

– Prvovýstup jako objevování

– Návrat těla i hlavy: proč to trvá měsíce

Další epizody

Oni jeli 130%.  Já jen 95%.

Oni jeli 130%. Já jen 95%.

ONDŘEJ BANK

Stojíš na startu, a všechno je jak má být, ale stejně nejedeš naplno. Ondřej Bank, olympionik, bývalý trenér Ester Ledecká a zakladatel Vagusu, popisuje moment ze Soči, kdy byl ve hře o medaili a až zpětně si uvědomil, že nejel naplno. „Oni jeli 130 %. Já jen 95 %.“ Ne proto, že by na to neměl. Ale protože v tu chvíli nechtěl vyhrát, chtěl jen „zajet dobře“. To uvědomění přišlo ale až kolem třiceti. Ondřej mluví o návratech do závodění, kdy se i po třetí zlomenině nohy vrátil na start. Ani jemu samotnému to tenkrát smysl nedávalo. Až zpětně si uvědomil proč. Je tam i druhá rovina výkonu, ta mimo závod. Moment, kdy je po pádu znovu v nemocnici a místo „končím“ přijde něco jiného: „OK, tak teď budu mít čas na Vagus.“ Ondra se snaží dívat věci z jinak, z jiného úhlu. Když začne řešit helmy na míru nebo hledat řešení tam, kde ostatní jen přijímají standard. Dnes jeho Vagus helmy na míru vozí skeletonisti na olympiádě. A pak je tam Ester. Ne jako příběh úspěchu, ale jako proces. Jak se z Ester postupně stala závodnice, která nebyla jen „vykonavatel pokynů“, ale vlastní kouč. Rozhovor se pořád vrací k jedné věci: nejde jen o to, co umíš, ale jak s tím v tu danou chvíli naložíš. Ten rozdíl často není velký. Může to být třeba právě těch pár procent, 95% vs 130%. V této epizodě jde o: rozdíl mezi „zajet dobře“ a „chtít vyhrát“ návraty, které nedávají smysl, ale stejně tě něco žene zpět zas na start výkon, který není náhodný moment, kdy pochopíš, že to jsi právě ty, kdo to ví… „kdo cítí ten sníh, cítí ty lyžáky, cítí ty lyže“ tlak a stres, který nemusí paralyzovat, dá se natrénovat Timeline 00:00 — Oni jeli 130 %. Já jen 95% 02:10 — Helmy na olympiádě: náhoda, která to změnila 08:20 — Nechtěl jsem prosit o peníze 11:30 — „Nevím, proč jsem se furt vracel“ 12:50 — Nemocnice jako začátek, ne konec 14:40 — Nedodělaná věc, která tě nepustí 16:05 — Cíl byl jen bod, ne výhra 19:30 — Soči: moment, kdy nejedeš naplno 20:00 — Až ve třiceti: chci vyhrát 34:40 — Ester: trénink stresu dřív, než začne závod 43:00 — Když už nejsi ten, na kom to stojí

kontakt
newsletter

Témata, kterým se
mode on věnuje,
někdy potřebují
více prostoru.

Občas je posílám e-mailem —
když dávají smysl.

Odhlásit se můžete kdykoliv.