Podcast Baky, mode on!

„Mám strach, že nepředvedu to, na co mám.“ Ondřej Perušič a David Schweiner – mistři světa a nejúspěšnější česká mužská dvojice v historii beachvolejbalu. Popisují období, kdy objížděli kvalifikace, prohrávali v prvních kolech a vraceli se domů s pocitem, jestli do toho prostředí vůbec patří. Kdy sport znamenal hlavně cestování, prohry a peníze od rodiny. „Pak když je to pátá prohra v řadě, tak si říkáte… co když tam vlastně nepatřím.“ Mluví o momentu, kdy zjistíš, že nejlepší týmy na světě nejsou neporazitelné. A že největší tlak často nepřijde na začátku. Ale až ve chvíli, kdy víš, že na tu nejvyšší úroveň opravdu máš. O tom, proč největší strach není z prohry. Ale z toho, že nepředvedeš to, na co opravdu máš. O fungování malého týmu, který spolu tráví většinu roku. O vztahu, komunikaci i krizích, které se mezi dva lidi časem nevyhnutelně dostanou. O trenérech, kteří jim změnili pohled na hru. A o tom, proč se zápasy často nerozhodují v jednom velkém momentu, ale spoustou malých rozhodnutí, která začínají dávno před zápasem. O tom, že psychika není něco, co člověk buď má, nebo nemá. Ale něco, co se učíš zvládat ve chvíli, kdy už víš, že na to máš — a stejně to musíš potvrdit znovu. V této epizodě jde o: roky, kdy se výsledky dlouho nevracely momentu, kdy zjistíš, že nejlepší nejsou neporazitelní tlaku, který přijde až ve chvíli, kdy víš, že na to máš tom, proč se zápasy často rozhodují dávno před prvním servisem roli trenéra TIMESTAMPS 06:04 – 10 let v jednom týmu 09:55 – Roky, kdy se nic nevracelo 12:00 – Když začneš pochybovat, jestli tam vůbec patříš 17:50 – Moment, kdy zjistíš, že na to máš 24:29 – Tlak ve chvíli, kdy víš, že na to máš 25:40 – „Největší strach není prohra“ 30:22 – Když zjistíš, že nejlepší nejsou neporazitelní 36:04 – Psychika, tlak a situace pod kontrolou 39:00 – Proč psychika není něco „daného“ 01:12:10 – Co se změní, když skončí kariéra

2026-04-28

Stačí jedna chyba

AMÁLIE ŠVÁBÍKOVÁ

„Bereš tyč, na který jsi nikdy nebyla. A máš poslední pokus.“ Amálie Švábíková – olympijská finalistka a česká rekordmanka ve skoku o tyči. Popisuje olympiádu, kdy stojí pod laťkou a ví, že tohle je její šance. Poslední pokus a nejtvrdší tyč, na které nikdy nebyla. „Ve chvíli, kdy si beru tyč, na který jsem nikdy nebyla… je tam ta obava. Ale veškerá ta koncentrace jde jen do toho, že to skočíš.“ Amálie mluví o situacích, kdy musí umět přijmout riziko, i když si výsledkem není vůbec jistá. Kdy ví, že se to nemusí povést a stejně do toho jde. Mluví i tom, jak se její přistup ke sportu postupně měnil. Kdy už nerozhoduje jen technika, ale to, co se děje v hlavě. „80 % výkonu není o fyzické připravenosti.“ Jsou za tím roky změn. Trenéři, přístup, rozhodnutí, kdy už nechceš být jen vedená, ale přebíráš sama za sebe zodpovědnost. „Já nechci, aby jsem byla jenom nějaká figurka, která dělá to, co mi trenér řekne.“ Co život vrcholového sportovce opravdu obnáší. Kolik v něm zbývá prostoru mimo sport. A že už teď přemýšlí, co bude po něm. "Ne vždycky to vyjde. Ale ten pokus musíš vzít." V této epizodě jde o: přijetí rizika a jeho důsledků ve chvíli, kdy při posledním pokusu velkého závodu bere tyč, se kterou předtím nezávodila výkon vs. chtít vyhrát a jak se toto nastavení během závodu mění uvědomění si, že už nechce být jen figurka, která dělá, co se jí řekne to, co život sportovce stojí — samota, rozhodnutí, a vědomí, že jednou skončí TIMESTAMPS 02:00 – „Nechci být jen figurka“ 06:45 – 80 % výkonu je hlava 13:44 – Výkon vs. výhra 21:25 – Stadion vs. meeting - jiný tlak, energie i výkon 30:22 – 4,80m a bod zlomu 31:10 – Olympiáda, poslední pokus a tyč, na které nebyla 33:40 – Když jsi od největším tlakem 44:50 – Peníze a sponzoři 58:10 – Trénink, samota, lidi kolem 01:04:10 – Co bude po atletice

2026-04-14

"Stačí mít vypatláno a kliku" I Rozhodnutí bez jistoty

MAREK HOLEČEK

Stačí mít vypatláno… nebo vědět, co děláš? A kde je ta hranice? Marek Holeček, jeden z nejvýraznějších českých horolezců, popisuje moment, kdy přijel poprvé do Himalájí s jasnou představou — a odjížděl s „velkým himálajským nic“. Zpětně ví, že to nebyla vlastně prohra. Jen nutná část jeho cesty. S Márou mluvíme o světě, kde neexistuje ideální rozhodnutí. Jen situace, ze kterých si musíš vybrat, kdy „i z blbejch variant se dá vybírat“. O tom, že rozhodnutí nepřichází z jistoty. Přichází ve chvíli, kdy už nemáš ideální podmínky. O tlaku, který tě někdy vyburcuje a jindy tě úplně vypne. A proč právě zkušenost rozhoduje o tom, jestli tě posune, nebo zastaví. O tom, proč většina věcí v horách není o „jít dál“, ale o tom nezpanikařit a nespálit energii příliš brzo. Protože rozhodující moment často nepřijde na začátku, ale až později, když už nemáš z čeho brát. O tom, jak se z lezení stane práce. Ne když něco vylezeš, ale teprve tehdy, když to dokážeš předat dál. Ale také o tom, že někdy je výkon to, že to včas vzdáš. A vrátíš se. V této epizodě jde o: první střet s realitou, kdy zkušenost chybí víc než schopnosti rozdíl mezi tím „vědět“ a tím umět se rozhodnout pod tlakem situace, kdy neexistuje správná volba — jen ta, kterou uneseš jak tlak bere energii a proč rozhoduje to, co už máš odžité moment, kdy se otočit zpátky není slabost, ale kontrola TIMELINE 04:50 – Strach, který tě nezastaví 13:13 – Velké himálajské nic 18:38 – Risk vs. hazard 21:57 – Nevyhráváš nahoře, ale dole 28:25 – Intuice 36:23 – Když nemáš kontrolu 42:56 – Kdy víš, že musíš dolů 50:38 – Prvovýstup jako objevování 53:50 – Návrat těla i hlavy: proč to trvá měsíce

2025-04-30

Oni jeli 130%. Já jen 95%.

ONDŘEJ BANK

Stojíš na startu, a všechno je jak má být, ale stejně nejedeš naplno. Ondřej Bank, olympionik, bývalý trenér Ester Ledecká a zakladatel Vagusu, popisuje moment ze Soči, kdy byl ve hře o medaili a až zpětně si uvědomil, že nejel naplno. „Oni jeli 130 %. Já jen 95 %.“ Ne proto, že by na to neměl. Ale protože v tu chvíli nechtěl vyhrát, chtěl jen „zajet dobře“. To uvědomění přišlo ale až kolem třiceti. Ondřej mluví o návratech do závodění, kdy se i po třetí zlomenině nohy vrátil na start. Ani jemu samotnému to tenkrát smysl nedávalo. Až zpětně si uvědomil proč. Je tam i druhá rovina výkonu, ta mimo závod. Moment, kdy je po pádu znovu v nemocnici a místo „končím“ přijde něco jiného: „OK, tak teď budu mít čas na Vagus.“ Ondra se snaží dívat věci z jinak, z jiného úhlu. Když začne řešit helmy na míru nebo hledat řešení tam, kde ostatní jen přijímají standard. Dnes jeho Vagus helmy na míru vozí skeletonisti na olympiádě. A pak je tam Ester. Ne jako příběh úspěchu, ale jako proces. Jak se z Ester postupně stala závodnice, která nebyla jen „vykonavatel pokynů“, ale vlastní kouč. Rozhovor se pořád vrací k jedné věci: nejde jen o to, co umíš, ale jak s tím v tu danou chvíli naložíš. Ten rozdíl často není velký. Může to být třeba právě těch pár procent, 95% vs 130%. V této epizodě jde o: rozdíl mezi „zajet dobře“ a „chtít vyhrát“ návraty, které nedávají smysl, ale stejně tě něco žene zpět zas na start výkon, který není náhodný moment, kdy pochopíš, že to jsi právě ty, kdo to ví… „kdo cítí ten sníh, cítí ty lyžáky, cítí ty lyže“ tlak a stres, který nemusí paralyzovat, dá se natrénovat Timeline 00:00 — Oni jeli 130 %. Já jen 95% 02:10 — Helmy na olympiádě: náhoda, která to změnila 08:20 — Nechtěl jsem prosit o peníze 11:30 — „Nevím, proč jsem se furt vracel“ 12:50 — Nemocnice jako začátek, ne konec 14:40 — Nedodělaná věc, která tě nepustí 16:05 — Cíl byl jen bod, ne výhra 19:30 — Soči: moment, kdy nejedeš naplno 20:00 — Až ve třiceti: chci vyhrát 34:40 — Ester: trénink stresu dřív, než začne závod 43:00 — Když už nejsi ten, na kom to stojí

kurzy

Když nestačí jen poslouchat nebo číst, přichází na řadu strukturovanější forma práce.

Kurzy mode on vytvářejí prostor pro hlubší porozumění. Umožňují jít do hloubky. V některých situacích dává smysl jiná forma práce.

VÍCE

Psychologie sportu

VÍCE

Rodiče jako opora sportovce

aktuálně připravujeme

Vztahy a konflikty ve sportu

aktuálně připravujeme

Co skutečně ovlivňuje výkon

aktuálně připravujeme

o nás

mode on
nevznikl z teorie

ani z metod.
Vychází ze
zkušenosti

s prostředím, kde
rozhodnutí mají

skutečné důsledky
a tlak není

abstraktní pojem.

Více než deset let jsem
byl součástí vrcholového sportu

a dvakrát reprezentoval Českou
republiku na zimních olympijských

hrách. Dlouhodobé fungování
v prostředí bez prostoru pro chybu

zásadně ovlivnilo způsob,

jak dnes přemýšlím o výkonu,
odpovědnosti

a rozhodování pod tlakem.

VÍCE

kontakt